Kulturní památky
Kaple P.Marie Lurdské v Josefově
Dne 11. 2. 1858 zjevila se Panna Maria zbožné, prosté, pokorné dívence Bernardetě Soubirous na skalisku massabielském u Lurd a prohlásila: „Já jsem Neposkvrněné početí“ a vybízela k pokání za hříšníky. Zjevení se opakovalo do 16. července toho roku ještě sedmnáctkrát. K jeskyni, v níž vytryskl pramen vody, přichází od té doby velké množství poutníků, mezi nimi velký počet postižených nejrůznějšími neduhy. Církevně uznaných zázračných uzdravení do roku 1959 bylo 58, ale úlevu přinesla tato pouť mnohem většímu počtu lidí. Slavení dnešní památky povolil papež Lev XIII. r. 1891 a sv. Pius X ji rozšířil na celou církev r. 1907.
„V roce 1894, hlavně z popudu starosty Josefa Veselého, byla vystavěna na pozemku, který k tomuto účelu věnovala paní Hloušková z Rožné, kaple, stavěná ve slohu gotickém, dle plánu pořízeného stavitelem Samkem z Milasína, který taktéž stavbu prováděl. Tesařské práce provedl Antonín Handl z Jabloňova, stolařské práce provedl Ignác Pohanka, stolař v Josefově. Náklad na tuto stavbu hrazen byl částečně ze sbírky po širším okolí konané, pak dary místních katolíků. Zvon koupen u fy Hiller v Brně.“(kronika Josefova)
„V r. 1895, postavena z dobrovolných sbírek v Josefově krásná kaplička opatřena oltářem s P. Marií Lurdskou. Posvěcení kapličky vykonal Karel Burk, farář za přísluhy P. Leopolda Kolíska, faráře v Olší, P. Klímy, místního kaplana, bohoslovce p. Karla Kolíska.“
(Farní kronika Rožná)
Anno Domini 13.6. 1895, Festum SS. Corporis Christi:
„Budoucí neděli služby Boží jako obyčejně, ranní o 1/2 8 hod, hrubá v Josefově. Po celou oktávu Božího Těla bude odpoledne o 3 ½ hod sv. požehnání. V neděli vykoná se svěcení kapličky v Josefově s následujícím pořádkem. O 10 hod. Ať shromáždí se dítky, družičky a věřící ve zdejším chrámu Páně, odkud vyjde průvod do Josefova. Na místě v Josefově kaplička napřed se vysvětí, potom bude kázání , oslavná mše sv. a po mši sv. průvod nazpět do Rožné, kde celá slavnost ukončí se sv. požehnáním. Bylo by žádoucno, aby vzhledem ku tak řídké slavnosti na naší farnosti hasičské spolky a věřící v počtu nejhojnějším slavnosti se účastnili.“ ( Farní kronika Rožná, kaple byla vysvěcena 16.6. 1895)
Dne 23.června 2002 byl slavnostně požehnán nový zvon, který darovala akciová společnost ŽĎAS ze Žďáru nad Sázavou u příležitosti 50. výročí založení společnosti. Zvon nese jméno Josef.
V roce 2010 se kaplička dočkala důležité stavební úpravy – odizolování celé stavby od zemní vlhkosti. Současně byly odstraněny kořeny staré lípy, které celou stavbou prorůstaly, narušovaly její podlahu i zdivo. Na jaře 2011 byly za kaplí vysazeny dvě nové lípy. Vše financovala Obec Rožná z vlastního rozpočtu.
Na památku požehnání opravené kapli a vysazeným lípám P. Janem Kubátem při mši svaté
dne 26. 6. 2011.
Děkujeme P. Janovi za laskavé poskytnutí podkladů z historie kaple.
Hradisko
Velmi zajímavou částí obce Rožná je svojí tajuplností zahalený kopec, který je zván Hradiskem. Za dávných časů lidé říkali, že když pasák na kopci po krávě hodil kamenem, měl ten kámen větší cenu než kráva celá. O Hradisku se dá říci, že je součástí obce, i když stojí poněkud v ústraní. V dávných dobách na něm býval údajně dřevěný hrad, obehnaný kamennými a dřevěnými valy. Věrohodné zprávy o něm však nejsou. Koluje pověst, že původní štola vedla z Hradiska až na hrad Pernštejn a byla takto jednou z únikových chodeb z mocného hradu v případě obležení. Ale opět o tom chybí seriozní doklad, pamětníků není a štola je už dávno zavalená. Přesto nepřímé důkazy nálezů z vykopávek svědčí o těchto možnostech – například stará popelnice, zbytek železného kopí a jiné památky, které jsou uložené v muzeu v Brně.
Vraťme se však k oné pověsti o cennosti kamene vrženého pastevcem, neboť tu je již mnoho důkazů o věrohodnosti tohoto tvrzení. Hradisko je nalezištěm vzácných nerostů a v mnoha mineralogických příručkách se o nich často hovoří. Roku 1785 zde inženýr Karel Ručínský objevil lepidolit, rubellit (růžový turmalin) a další vzácnější horniny. Dřívější obyvatelé vesnic neměli představu o možné ceně obyčejných barevných kamínků, jak jim říkali. Ale byli jiní, kteří cenu těchto nerostů znali a také ji pro sebe využívali. Již v roce 1858 si pronajal Hradisko velkostatek roženský za 20 zlatých ročního nájmu a dobyl na něm asi 70 krychlových sáhů lepidolitu, který prodával chemickým továrnám do Berlína a do Brna. Později dala se obec sama do kopání a vyvážela lepidolit firmě Lehmann. Odměna dopravců – tehdy rozuměj obyčejných sedláků- formanů- byla nizoučká a sotva stačila k živobytí. Odměna pro obec byla ale vysoká, čistý zisk za několik let dosáhl kolem 5 000 zlatých.
V závěru tohoto zápisu se kronikář zmiňuje o tom, že zůstává hádankou, zda i nitro Hradiska neobsahuje další cenné nerosty. Za druhé světové války se pokusili, jako vždy perfektně informovaní Němci, tuto tajenku rozluštit. Věděli o vzácném nerostu lepidolitu, věděli i o jeho významu v chemickém průmyslu. Nelitovali peněz a prozkoumali vnitřek Hradiska. Státní výzkumný ústav z Berlína sem poslal odbornou komisi a hned v červnu 1942 se začalo pracovat. Práci řídil naddůlní H. Borkamp. Na boku Hradiska byla otevřena štola dlouhá 130 metrů, široká asi dva metry a vysoká kolem 180 centimetrů. Dále byly raženy boční štoly v délce 60 metrů, asi 100 metrů od vchodu. V bočních štolách pak ještě proražena kolmá šachta na povrch 42 metrů dlouhá. Těžilo se asi 10 měsíců a výsledek byl nepatrný – jenom asi 50 kg lepidolitu. To byl důkaz o malé produktivitě dolování. Dále byly uskutečněny pokusné vrty v Hlouškově borovině, kde byla vyhloubena štola asi 30 metrů dlouhá s velmi dobrým živcem, dále pak ještě dva pokusy se stejným výsledkem. Za zmínku stojí ještě pokus provést průzkum Hradiska za první republiky ze strany Českého geologického ústavu, ale pro nepřijatelné podmínky stanovené obcí toto uskutečněno nebylo.
V současné době klid Hradiska naruší pouze hrající si děti nebo výpravy studentů mineralogie, nejčastěji z brněnských škol. Každoročně zde pořádá trempská osada Falešná karta setkání u ohně.
